Otevřený dopis


Michale,

jmenoval jsem tě jednatelem, převedl na tebe firmu aniž jsi mne musel za ní zaplatit a je zcela nepřípustné, abys mne po tom, co mne už nepotřebuješ, ani nezvedl telefon. Co jsem od tebe chtěl? Ne vděk, ne peníze, ale respekt k člověku, který pro tebe toho tolik udělal. Abych byl stále součástí firmy jako její zakladatel a podle toho jsi se ke mne také choval. Tzn. splnil naši dohodu o darování.

V roce 1991 jsem byl zaměstnaný ve výzkumném ústavu, měl dvě malé děti přibližně tvého věku, žádné peníze. S obrovským rizikem, bez představy co bude v budoucnu, výhradně z mojí iniciativy, byla založena firma Testima. Sehnal jsem nábytek v bazaru, natřel ho a pronajal prostory. Ve firmě jsem na zemi spal, první rok byl zcela bez příjmu, prvních 6 let prakticky nebyl na dovolené, věnoval jsem firmě soboty, neděle, vše. Moji kolegové Šorf a Dvořák nevěřili v úspěch. Já ano. Bylo to strašně obtížné pro mne, pro rodinu a také velmi riskantní. Nedělal jsem to pro peníze. Byl to pro mne životní úspěch. A po tom, co bolševici po roce 1948 zlikvidovali mého tátu, jsem já dostal možnost a využil jí. Pomohli mně v tom především lidé jako Kierspel, Speier, Giese a pak moje máma. Neskonale jim jsem vděčný.

Testima je moje dítě, věnoval jsem jí 25 let života a jakýkoliv pokus mne od ní odříznout, vyhodit, je hnusné, odporné a neomluvitelné. Ničím!! I kdybys firmu ode mne koupil a nedostal darem, tak bys na to neměl žádné právo.

Ale vůbec nejhorší je, že se vůbec nesnažíš vztah urovnat. Dokonce nabízenou ruku odmítáš. Lžeš že tě to mrzí, protože pro nápravu nechceš udělat nic. Naopak se místo toho snažíš mne totálně vymazat. Měl bys to být ty, kdo by měl ruku nabídnout. Čím to okecáváš? Že jsem lump? Nebo že tě akorát zdržuji v práci, že musíš pracovat pro firmu, kterou máš výhradně z mojí vůle? To snad ne a i kdybych byl senilní agresivní dědek (což Bůh dá snad ještě nejsem), tak na to omluva není.

Už před důchodem jsem plánoval, že nebudu chtít pracovat do konce života. A když jsi přišel do firmy Ty a spolu s ukončením činnosti s GE, byla jedinečná situace dát firmě novou krev, nový život. Věděl jsem, že pokud bych firmu dal společně zaměstnancům, (což byla jedna z variant) že by to nebylo pro rozvoj nejlepší. Ještě před rozchodem s GE se mne podařilo výborně rozjet výrobu rentgenových kabin, získat největšího zákazníka v republice Sandvik. Podařilo se mne získat Comet a přechod Sandviku na Comet, v čemž mne pomohlo i Jarda. Tím firma byla zcela zajištěna.

Nebyl můj cíl se firmy zbavit. Chtěl jsem aby firma, které jsem dal život, dále rostla, a hlavně (!) aby kolegové měli práci a mohli pokračovat.

Protože jsem věděl, že nemůžeš firmu koupit, daroval jsem ti jí. Odhadl jsem, že jsi schopen jí vést. Nenechal jsem si ani procento, (a mohl) protože jsem věděl, že pokud budeš 100% vlastníkem, dáš jí více energie.

Naučil jsem tě vyrábět kabiny, předal firmu se zaměstnanci, s účetnictvím, s know how, s databázemi, certifikací, ochrannou známkou, .. , prostě komplet. Z firmy jsem si odnesl pouze zisk za předchozí roky. Ale peníze do doby, než budeš mít svoje, jsem ti dal plně zdarma k dispozici. Kolik lidí na světě toto dostane tolik od cizího?

I když nejcennější co jsi dostal, byl nehmotný majetek, tzn. zákazníci, dodavatelé, zaměstnanci, účetnictví, zkušenosti, dostal jsi i hotové peníze ve výši milionů. Zisk za poslední dva roky před převodem, nájem za rok a půl zdarma. A k tomu velké množství neevidovaného majetku.

Ale vůbec jsem nečekal, že po tom, co bude firma legislativně 100% tvoje, mne zcela odstřelíš a tak se ke mne zachováš.

Nemáš potuchy, co to bylo žít v nejistotě bez příjmu, bez peněz s malými dětmi, vyrobit první kabinu, první velká vrata, kdy neexistovala legislativa, nejmenší zkušenosti. Co to bylo i zavést účetnictví když nebyl nikdo, kdo by tomu rozuměl.

Změnu tvého chování jsem pocítil okamžitě, co jsem na tebe firmu převedl.

Proti Dohodě (Dohody dle které jsem ti daroval firmu byli účastni i Nykodém, Dušek a Zuklínová) jsi mne okamžitě vymazal jako jednatele (v dohodě je, že definovanou dobu jednatelem zůstanu, min 2 roky) Aniž jsi mne informoval. Do hor na lyže jsi mne už vzít nechtěl. Přestože jsem se ti nesnažil jakkoliv zasahovat do vedení, okamžitě (!!) jsi mne vyřadil. Když jsi začal budovat Brandýs, nestál jsem ti za to, abys mne informoval, co buduješ. Jediné (!) co jsi mne řekl, že chceš odejít a zrušit nájemní smlouvu. (!!)

Na moji nabídku práce jsi mne odepsal: Nevím jak bych tě využil, hledám mladší. Nejenom že to je nesmysl, že nemohu pomoci, ale je to i velmi hrubá urážka. Kdyby mne bylo 90, tak to nesmíš napsat. Jako kdybys mne napsal, vypadni mohl bys ohrozit moje postavení, já už vše mám. Bez nejmenšího kousku citu.

Proto dohodě jsi na mne chtěl zaplatit Dacii se sdělením, že "jsi dobrý hospodář" Na moji žádost abys nechal na Křovinově náměstí pumpík, abych mohl dobře využit sklad, jsem ti nestál ani za odpověď. Rozumím, nemáš argument k odmítnutí. Ale nevím čím argumentuješ u kolegů. Mne jsi neřekl jedinou výtku. Co jim lžeš? Možná že třeba argumentuješ, že jsi mne nechal zařízenou školicí místnost a vymaloval. Ale asi už jsi neřekl, že jsme měli smlouvu na dva roky a že jsem ti jí zkrátil na půl roku. Neboli jsi od mne dostal další velmi slušné peníze. Upřednostnil jsem rozvoj firmy před mými penězi.

Nyní už ani nereaguješ. Rozumím, nemáš argument pro diskuzi. Nemáš argument, proč mne nechceš přepsat moji doménu. Nedal jsem ti jí a nekoupili jsi jí. Tak mlčíš. To argumentuješ před kolegy, že bych třeba mohl chtít ještě něco? Třeba udělat jednu kopii na kopírce? Chtěl přijít na oslavu výročí firmy? Přece já si nezasloužím, abys pro mne cokoliv udělal. Že jsi mne nepozval a nic neudělal (!), abych byl přítomen otevření nových prostor, je dostatečně známé. Mne jsi sdělil, že jsi to se VŠEMI konzultoval. Opravdu? Já ti za dotaz nestál.

Přesto jsem přišel do Testimy poblahopřát Jardovi k 25ti letému výročí, kam jsi mne, až na mojí výslovnou žádost, pozval. Potlačil jsem v sobě i komentování tvého jednání.

A následující den, kdy jsem předpokládal už určité uklidnění, kdy jsem tě požádal o převod domény ultrazvuk, jsi mne sdělil, že to není tak jednoduché, že se musíš zeptat Tomáše a Marka.

Protože doména nebyla součástí daru (Jarda, Slávek a Hanka Z. to mohou potvrdit !!), přestože jí Testima přestala používat, nepotřebuje jí a naopak já jí potřebuji pro lékaře mojí vážně nemocné ženy, jsem to už nevydržel, explodoval a dostal záchvat. Protože jsem okamžitě pochopil, že pro mne prostě NIC neuděláš a myslíš výhradně na sebe. A hloupě se vymlouváš.

Tvoje reakce byla, že hraji divadlo, čímž jsi tomu všemu dal korunu.

Firemní telefon jsi mne zrušil, přestože jsem si ho vždy chtěl platit (za práce pro Testimu nic nechci) Jakým právem jsi mne ho zrušil? Dohodl jsi se se mnou? Jasně jsem ti sdělil, že to je pro mne psychické spojení s firmou, mojí Testimou, s mým dítětem. Zde je morální právo vysoko nad legislativou. A dokonce jsi mi to ani neřekl! Na dotaz co je s telefonem, jsi mne neuznal za hodna odpovědi (!!!) Michale, ty fakt nevidíš, jak mne tím urážíš?

Přesto jsem nakonec byl ochoten to přejít. Protože Testima je NAD tebou. Vztah Testimy se zakladatelem je důležitější než vztah a názor tvůj. Pro všechny. Protože vím, že mladí kluci v euforii podnikání se neohlížejí vlevo a vpravo. Vidí peníze, vidí byznys a nevidí lidi, nevidí duše.

Přesto, že jsi na mne volal policii, což je absolutně neomluvitelné.

Řešení

Jsou pouze a jenom dvě:

  • Pro tebe těžší, ale jednoznačně lepší. Uznáš svoji chybu, požádáš mne o setkání (na moje pozvání na schůzku jsi nereagoval) a budeš se to snažit urovnat. V příloze dohoda, kterou jsem ti poslal a na kterou jsi neodpověděl. Všichni ve tvém okolí vědí, že tvůj největší problém je uznat chybu. Ale když to uděláš, zlomíš to. A ve svojí firmě, před kolegy, jenom obrovsky získáš. Opravdu. Posuneš se dále a výše. Ale musíš se vykašlat na svoje ego. Pomůže to všem. Kolegům, mně, firmě, ale hlavně pomůžeš sobě. Najdi tu sílu. I když minulost nejde vymazat, lze se jí snažit zapomenout. Jsem přesvědčen, že všichni kolegové chtějí, abychom měli sílu vztahy urovnat. Já jí mám. Takže je to výhradně na Tobě.
  • Budeš si stále stát za svým, okecávat svoje jednání lží. Žehlit si svoje ego, svoji genialitu. Bude se to s tebou táhnout celý život, jak jsi ublížil tomu, kdo ti toho tolik do života dal. Všichni tvoji zaměstnanci, známí, to budou vědět, současní i následující. Budeš mít dokonce nálepku zloděje. Kolegové ti budou poklonkovat, ale jejich úctu v životě nikdy nezískáš. Penězi se úcta koupit nedá. Navíc se budeš potýkat dále se mnou.

Nyní budete vzpomínat 25 let Slávka ve firmě. Je to tvoje zásluha, že tam je 25 let? Snad jeho a moje. Čím argumentuješ nepozvání? Že bych po tvém chování zase mohl dostat záchvat? Tak se chovej tak, abych ho nedostal. Chovej se tak, abych o tobě už nemusel mluvit.

Jsem rád, že firma funguje, to bylo mým cílem. Ale věz, že firmě se vede daleko lépe pod ředitelem, který má úctu. Dávám ti šanci.

Zdeněk Porkert Praha 12.6 2019...